Typický hodný chlapec klade potřeby lidí na své místo, vždy pomáhá ostatním, vyhýbá se konfrontaci, chová se rytířky a je na to velmi hrdý. Pokud jste ti hodní, přináší to do vašeho života mnohá pozitiva, ale také mnohá rizika.

Přívětivost se měří jako jeden z osobnostních rysů u široce používaného pěti faktorového modelu osobnosti (OCEAN). Faktor přívětivosti značí, do jaké míry je jedinec schopen spolupracovat se svým okolím. Lidé s vysokou mírou přívětivosti jsou obětaví a rádi pomáhají. Lidé s nízkou mírou přívětivosti jsou naopak soutěživí, nezávislí a na své okolí pohlížejí velmi kriticky. Přívětivost vypovídá také o tendenci důvěřovat druhým lidem a vyhledávat spolupráci. Zároveň znamená také laskavé a vlídné chování k druhým. Osoby s vysokým skóre přívětivosti jsou příjemné, vřelé, citlivé a vlídné. Mají také optimistický pohled na lidskou přirozenost.

Díky vaší přívětivosti dokážete navazovat dlouhodobé kvalitní vztahy. Minimalizujete nepřátelství ve svém životě a přitahujete pozitivní energii, jako je přátelství, láska a spolupráce. Přívětivost vám pomáhá vyhnout se hněvu a agresi. Tím, že své okolí vnímáte přes růžové brýle pozitivního náhledu na lidskou přirozenost, jste obvykle šťastnější a spokojenější. Lidé s vysokou mírou přívětivosti bývají například také méně náchylní k kardiovaskulárním chorobám. Vaše přirozené zapojení se do altruistických aktivit a schopnost být dobrým přítelem vám přináší spoustu pozitivních emocí.

Dobrák nebo idiot?

Jak je těžké obstát pro hodného člověka ve zlém světě, popisoval ve svém klasickém románu Idiot již Dostojevský. Lidé s vysokou mírou přívětivosti mohou být ostatními vnímaní jako submisivní či naivní. Mnozí mají tendenci vaši dobrotu využít či zneužít. Podle jednoho výzkumu mají nižší platy. Má to co do činění s agresivitou. Ti, kteří jsou agresivnější, mají tendenci být také finančně úspěšnější. Neschopnost říci „ne“ a snaha vyhýbat se konfliktům může být nevýhodu v tvrdém korporátním prostředí. Vzhledem k tomu, že nechcete nikomu odmítnut ani nikomu činit potíže, můžete být přepracováni, protože převezmete více úkolů než můžete zvládnout.

Kombinace vysoké přívětivosti s nízkým sebevědomím je nejnebezpečnější ze všech. Budete chtít lidi potěšit a dělat to, co po vás chtějí ostatní, bez ohledu na to, jaké jsou vaše potřeby. S touto kombinací můžeme spojit tzv. syndrom hodného hocha, která zpopularizoval ve své knize Rádce pravého muže (v originále No more. Mr. Nice) Robert A. Grover.

Hodní hoši jsou podle něj muži, kteří popírají sebe sama protože dělají jen to, co si myslí že se od nich očekává. Vyhýbají se jakémukoliv konfliktu, protože nesnesou odmítnutí, starají se, hledají ocenění a uznání – a nic z toho jim nefunguje. Cítí se hluboce frustrovaní, protože se snaží být neustále hodní, jak jim bylo řečeno, ale nic za to nedostávají.

Grover nenechává na hodných klucích nit suchou. Tvrdí, že jejich péče o ostatní je falešná, protože je účelová; jejich osobnost je neautentická, protože ukrývá to, co potřebují, předstírají emoce, popírají chyby. Dělají, jako by nechtěli nic pro sebe a na sebe nemysleli, ale ve skutečnosti je to naopak.

Hodný a sexy

Jenže realita je, jak to bývá, vždy o dost složitější. Mnoho lidí chybně předpokládá, že všichni  hodní lidé se chovají k ostatním mile, protože se jim chtějí za každou zavděčit. I když muži a ženy s vysokou mírou přívětivosti mohou mít k tomu někdy tendenci, není to jejich typické osobnostní nastavení. Mnoho tzv. „hodných kluků“ je velice úspěšnými a sebevědomími lidmi.

Zdálo by se, že v současném světě být ten hodný není příliš sexy. Klasické klišé, podporované life-stylovými časopisy a filmovou tvorbou tvrdí, že hodní hoši končí na posledním místě. Tento výrok, pronesený v zcela jiném kontextu manažerem basebalového družstva Brooklyn Dodgers (v překladu něco jako Brooklynští hajzlíci) přitom zpochybnila řada psychologických studií. Být hodným samo o sobě nestačí, ale v kombinaci s dalšími osobnostními rysy patří přívětivost mezi ženami preferovanou výbavu pro dlouhodobé vztahy. Je pravda, že podle jednoho z výzkumů mají nositelé tzn. Temné triády (psychopatie,narcismus a machiavelismus) za život více sexuálních partnerek než hodní kluci, ale to při preferenci a schopnosti hodných hochů mít dlouhodobé vztahy založené na důvěře, není žádným překvapením.

Předpoklad, že pokud se chováte k lidem kolem sebe mile, tak jste hodný chlapeček a každý si o vás může otřít boty, je typická projekce lidí, kteří nemají schopnost se k ostatním chovat dobře. Jsou to obvykle lidé, kteří nedokážou pochopit výhody nezištného altruistického chování. Ve filmu Pošli to dál hlavní hrdina přijde z jednoduchým nápadem, jak spasit svět. Kdyby každý udělal nezištně pro někoho dobrý skutek, svět by se změnil v mnohem lepší místo. Lidé s vysokou mírou přívětivosti chápou princip „ zavěšeného kafe“. Nečekají, že pokud něco dají, musí hned dostat něco nazpátek a transakci a dávání a přijímání chápou s dlouhodobé a širší perspektivy. Ale pokud hodní chlapci zjistí, že upadli do pasti upřednostňování cizích potřeb před vlastními, je dobré vědět, že tato tendence může být snadno napravena pomocí psychoterapie nebo sebe-rozvojových technik.

Jaké vlastnosti dělají muže hodným hochem? Podle psychoterapeutky Nicoly Method jsou to především:

  • potřeba dělat to, co je správné
  • potřeba navázat s druhými autentické vztahy
  • potřeba vytvářet harmonii v mezilidských vztazích

Jedna z vlastností, která motivují hodné kluky k dobrému zacházení s ostatními, může být neobvykle silný smysl pro správné a špatné. Toto vysoce rozvinuté chápání fair play mohlo být přirozenou součástí jeho osobnosti, nebo ho převzali za své cestou k dospělosti. Skauti, čtenáři Rychlých šípů a ti, co jako kluci převzali za svůj Old Shatterhandův morální kodex, vědí, o čem hovořím.

Někteří lidé jsou v rozpacích s tendenci dobrých hochů navazovat vřelé vztahy s druhými lidmi. Zpochybňují, že jejich zájem je skutečný a autentický. Toto přání navazovat dobré vztahy u hodných hochů nemá nic společného se skrytými motivy a očekávání laskavostí. Užívají si spojení jako takové. Mnoho hodných hochů si prostě užívá víc pocit blízkosti a intimity než běžní lidé

Snahu o harmonii ve vztazích mohou mnozí interpretovat jako vyhýbání se konfliktům. Ale skutečná motivace za přáním hodných hochů udržovat ve vztazích neustálou harmonii není strach z konfliktu, ale podpora dobrých pocitů. Většina hodných chlapců prostě preferuje zdravé a vyživující prostředí před prostředím plném konfliktů a dramat. A protože jsou většinou klidní pohodáři, není snadné je vyprovokovat. Prostě se snaží vyřešit své problémy s ostatními nekonfrontačními způsoby. Protože preferují harmonii, mohou dávat přednost bezpečí před vzrušením a autentičnosti před předstíráním.

Stejně jako silná snaha dělat to, co je správné, a snaha o spojení s ostatními, není snaha dosáhnout mezilidské harmonie vždy vrozená. Existuje mnoho lidí, kteří prostřednictvím negativních zkušeností s konfliktními vztahy zjistily, že jsou více než připraveni vzdát se vzrušení ve prospěch harmonie, bezpečnosti a pohodlí. Vztah, který hledají, by někteří charakterizovali jako nudný, ale pro ty, co hledají bezpečné útočiště z vypjatých emočních dramat, to je správná volba.

Když se slepá skvrna změní v černou díru

Vlastnosti hodného chlapce jsou z velké části velmi přínosné, zejména pro vztahy. Tyto vlastnosti najdeme jak u žen tak u mužů. I když většina „hodných“ chlapců a žen je psychicky zcela zdravá, tato kombinace vlastností je může činit více náchylných k tzv. spoluzávislým vztahům, zejména, pokud zažili negativní zkušenosti v dětství nebo v rané dospělosti. Ačkoli mnoho lidí dělají tu chybu, že hodné chlapce považují za závislé ve vztazích, jediný negativní aspekt, který jim můžeme přišít, je jejich naivita a víra, že všichni důvěřují stejně jako oni. Jejich ochota dávat ostatním na dluh a jejich nedostatek podezíravosti, který způsobuje, že je ostatní mohou zneužívat, z nich dělá perfektní kandidáty pro vztahy se ženami s hraniční poruchou osobnosti.

Všichni máme tendenci věřit, že náš pohled na svět sdílejí i ostatní. Takže hodní hoši jsou často přesvědčeni, že svět je zaplněn lidmi, kteří rádi nezištně dávají a pomáhají, aniž by za to cokoli očekávali. A někdy se kvůli této přílišné důvěře mohou dostat do pěkných problémů. Mají slepou skvrnu. Nechápou, jaké to je žít ve světe, kde věříš, že každý si jen bere a nikdo nemá dostatek empatie a kontroly, aby vnímal i tvé potřeby.

Lidé na opačné straně psychologického spektra si zase nedokáží představit, že kdokoli na světě je schopen nezištného dávání. A dostávají se do problému kvůli své nedůvěřivosti.

Pokud se hodný hoch dostane do vztahu, ve kterém je využíván, může mu trvat velmi dlouho, než dokáže uvěřit, že jeho partnerka není schopna a ochotna mu cokoli dávat zpět. Je přesvědčen, že pouze správně nepochopila jeho úmysly. Někdy hodný chlapec dokáže udržet své přesvědčení celé roky a stále se naivně domnívá, že pokud ji dá dost, nakonec ona uvěří jeho ryzímu záměru a vrátí se do té úžasné fáze vztahu, ve které byli na začátku. Pokud by hodný chlapec nebyl zamilován, asi by byl schopen včas rozeznat, že s ním nebude zacházet dobře. A dokázal by se od ní emocionálně odpojit. Ale kombinace stavu zamilovanosti a nedostatku uvědomění o tom, jak fungují odlišné typy osobností, může místo toho dostat hodného chlapce do stadia  velkého zmatku a dezorientace.

Važte si toho, co dáváte

To, co jste schopni dávat, má velkou hodnotu, a nemělo být bezhlavě nabízeno těm, kteří nejsou vybaveni k tomu, aby vám dokázali vracet. Je dobré se naučit, že je nerozumné dávat, dokud ti druzí neukážou, že jsou schopni dávat něco vám.

Hodné chlapec se musí naučit akceptovat fakt, že schopnost zacházet s ostatními dobře není něco samozřejmého. A pokud nechce, aby ho lidé zneužívali, musí velmi pozorně prověřovat každého, kdo žádá o jeho důvěru. A také musí porozumět svým motivům a pohnutkám a akceptovat, že někteří lidé jsou ze zcela jiného světa.

Zdroje a literatura:
Robert A. Glover: Rádce pravého muže
Jonason Peter K., LI, Norman P., Webster, Gregory D., & Schmitt, David P: The Dark Triad: Facilitating a Short Term Mating Strategy in Men
Urbaniak, G.C. & Kilmann: Physical Attractiveness and the “Nice Guy Paradox”: Do Nice Guys Really Finish Last?
Nicol Method: BPD and The Nice Guy Personality Type
Michael D. Robinson: The Power of Agreeableness
Thomas G. Plante: Do Nice Guys (and Gals) Finish First or Last?
Theresa E DiDonato Ph.D.: Do Nice Guys Really Finish Last?

Psáno pro www.psychologie.cz